Naše zkušenosti

Na této stránce popisujeme své zkušenosti s chovem ušlechtilých koček tak, jak jsme je postupně získávali.


Jak to chodí na výstavách


14. 11. 2009 Mezinárodní výstava koček, Pardubice, třída 11, ocenění Ex(V)

První výstavu absolvovala Barynka ještě v koťátkovské kategorii , abychom zjistili (my i ona), jak to na výstavách chodí.

Na internetu si najdeme v seznamu výstav tu, kterou chceme navštívit, u každé výstavy je propozice, kde najdeme bližší informace (adresu, na kterou pošleme přihlášku, výše klecného, program, veterinární podmínky, atd. )

Už víme, že aby bylo možné kočku přihlásit na výstavu, musí být členem, jedné ze základních organizací svazu chovatelů koček, musí mít očkovací průkaz s platným očkováním dle propozice výstavy, musí být zdravá, čistá a bez parazitů a musí mít ostříhané drápky.

Nejdříve se vyplní přihláška, orazítkovaná naší základní organizací (přihlášku získáme tam nebo na internetu), pošle se na adresu organizátorů výstavy, s potvrzením o zaplacení klecného (stačí kopie výpisu z účtu), vzápětí přijde potvrzení o přijetí na výstavu.

vystava3.JPG, 162kB

Toto potvrzení si vezmeme na výstavu s sebou, stejně jako očkovací průkaz, průkaz původu kočky, veterinární atest ne starší než 3 dny (vyžaduje-li to propozice výstavy).
Granule pro kočku, vodu, misky, oblíbený pelíšek, kočičí WC a stelivo (hezky vypadá silikonové), hřeben, dezinfekce na vyčištění klece, nám se osvědčily i dezinfekční ubrousky na ruce (ne všude jsou toalety vybavené mýdlem), záclonky na výzdobu klece (podle rozměru klece, my máme univerzální, více či méně řasenou) Židle není na výstavě samozřejmostí, pokud je v propozici uvedena absence židlí, je dobré vzít si s sebou skládací stoličku. Na výstavě strávíme značnou část dne, a pokud tam nechceme nechávat kočičku samotnou (i když většinu času prospí), je dobré mít s sebou i jídlo a pití pro sebe.

vystava2.JPG, 162kB

Hned ráno výstava začíná přejímkou, veterinář kočičku prohlídne, zda není zablešená, stav zubů, zda má čisté uši, oči, zadek, prohlídne očkovací průkaz. Dostaneme obálku, ve které je katalog vystavovaných koček, číslo naší klece a sponzorské dárky (většinou vzorky granulí).

Klec najdeme podle vyvěšeného plánku. Vydezinfikujeme ji, vyzdobíme, vložíme kočičku. Ta si nejdříve vše očichá a potom už se ji nebude chtít ven, je tam přeci jen bezpečněji než mezi kupou neznámých lidí. Alespoň naše Baryška to takhle měla.
A čekáme…

Až vyvolají naše číslo, jdeme ke stolku posuzovatelů. vystava.JPG, 162kB Posuzovatel, v našem případě posuzovatelka si kočičku prohlídne, Barynka, která strachy bez sebe prská a syčí, jí práci poněkud stěžuje, napíše posudek do papíru. Ještě si nás tam nechali na porovnání s ostatími kočičkami (teď se také nominuje na cenu BIS = Best in show = nejlepší kočka výstavy a BIV = Best in Variety, ta se vyhodnocuje na konci výstavy) a konečně jsme propuštění.

S oceněním Ex2 (V2)

Na výstavě se musí zůstat až do konce. Nám o nic nešlo, byla to jen „zkušební výstava“ , všichni tři jsme byli unavení, tak jsem jeli domů.

12. 12. 2009 Mezinárodní výstava koček, Praha, třída 09, ocenění V2

Tato výstava už byla důležitější, šlo nám o získání chovnosti.

vystava4.JPG, 162kB

Probíhala podobně, jako předchozí výstava, s rozdílem, že tady se čísla nevyvolávala, ale psala na tabuli u posuzovatele, ke kterému jsme byli přiřazeni (jméno svého posuzovatele jsme zjistili z papíru, který byl vyvěšen v blízkosti všech stolků posuzovatelů)

Jinak stejné, Barynka syčela, ježila se, prskala… Byli jsme vyčerpaní všichni.

Ocenění jsme získali V2, což znamená „druhá z nejlepších“ a chovná :-)



Uchovnění kočky


Od roku 2013 k uchovnění stačí pouze PP, registrace v plemenné knize a dovršení věku 12 měsíců (podrobnosti níže), ale když my jsme začínali bylo nutné k tomu aby se z kočičky stala chovná kočka navštívit výstavu a tam získat ocenění V..
To znamenalo chovnost jen na dva roky. (Od roku 2012 jí to zaručilo doživotní chovnost)
Aby měla tenkrát doživotní chovnost bylo potřeba získat třikrát certifikát CAC.
CAC může získat jen kočka, která dostala ocenění V1 a minimálně 93 bodů.
Bodování je takové:
1. V (ex) - výborná (minim 88bodů)
2. VD - velmi dobrá (minim 76bodů)
3. dobrá (minim 61bodů)
4. Dostatečná
Boduje se tělo, hlava, oči, srst, kondice… My v posudku body uvedené nemáme, na výstavách v ČR se prý běžně body do posudku neuvádí.

Chovnost jsme chtěli po dvou letech prodloužit, vydali jsme se na výstavu do Kongresového ccentra v Praze.

18. 2. 2012 Mezinárodní výstava koček – Kongresovém centrum Praha (KCP)

Pražská výstava nedopadla nejlépe, Baryšce ruply nervy a odnesla jsem to pokousanou rukou.
Ne každá kočička je pro výstavy vhodná. Jak už jsem zmiňovala v minulosti, naše Barynka patří právě mezi ty nerváky.
Že se nehodlá předvádět, nás varovala už na veterinární přejímce, z přepravky se ještě vyndat nechala, schoulená do klubíčka, ovšem jakmile na ní sáhl cizí člověk, prskla a jala se klidit zpět do přepravky. To nám ještě prošlo, byli jsme vpuštěni dále.
Protože odmítla přírodní tabletku na nervy, koupila jsem jí na výstavě alespoň "kozlík lékařský", jehož vůní, připomínající staré ponožky :), miluje. Pomohlo to jen na chvilku.
V kleci seděla ve střehu, ostražitě sledovala návštěvníky, syčela na každého, kdo si chtěl naši princeznu více prohlédnout.
vystava5.JPG, 162kB Naštvaná byla samozřejmě i na nás. Když přišel čas posouzení, naše milá Bary, se změnila v tygra a měli jsme co dělat, ji z klece dostat ven. Nesla jsem ji na ortel v náručí jako na smrt. Cítila jsem, jak mi třas z toho malého tělíčka jde až do konečků prstů u nohou.
Potom to šlo rychle, položila jsem ji na stůl, jakmile se ji dotkla ruka posuzovatele, chtěla frnknout ze stolu, zachytila jsem ji a pak tu bylo divé zvíře, které se bránilo, kousalo a kousalo.
Naštěstí jsem měla tolik odvahy (?) nebo spíše adrenalinu, že jsem ji nedovolila utéct a ztratit se v Kongresovém centru.
Barylince nic nevyčítám, vím, že strach dokáže své.
Barynka byla diskvalifikována (pokud je zvíře diskalifikováno třikrát, už na žádnou výstavu nesmí). My byli diskvalifikováni poprvé, ale tato zkušenost stačila, že jsme se rozhodli, že nadále nebudeme Barabell ani sebe trápit.

Zjišťovali jsme jiné možnosti uchovnění (posouzení v soukromí, uchovnění na základě výstavních úspěchů potomků) Nic z toho není možné. Individuální posouzení lze, ale stejně musíme jet přd odbornou porotu, kde sice nejsou jiné kočky, ale cizí prostředí i lidé ano, tím pádem i stres a strach.

Pak jako bles z čistého nebe byl na konferenci SCHK odsouhlasen návrh, díky němu už můžeme mít opět koťátka.
A ten zní: Pokud kočička po desátém měsíci věku získá alespoň jednou ocenění "V", má již doživotní chovnost, dříve byla v těchto případech chovnost "dočasná" tj. na dva roky, což abych řekla pravdu, pro mě bylo dost nepochopitelné.

Od roku 2013 už kočička k uchovnění nemusí navštívit vůbec žádnou výstavu, je automaticky uchovněna po dovršení věku 12. měsíců, stačí když má papíry původu (rodokmen), je registrovaná v plemenné knize, majitel je členem ZO SCHK a pokud tomu nebrání zdravotní důvody předepsané Chovatelským a registračním řádem FIFe, obsažené v Kapitole VI našeho chovatelského řádu (povinné vyšetření na kýlu u všech chovných zvířat, sestup varlat u kocourů, audiometrický test u bílých koček) a v Metodickém listu uvedeném tamtéž (povinné genetické testy u vyjmenovaných plemen)
Výstavu tedy doporučuji navštívit pouze pro posouzení, jak na tom naše kočička je, a abychom viděli, jak to v tomhle kočičím světě chodí, ale jen pokud to naši kočičku baví... i takové jsou :-)



Založení chovatelské stanice



Takže Barynka byla uznána chovnou a my jsme mohli rozjet chovatelskou stanici...

Žádost o zřízení chovatelské stanice získáme u své ZO (základní organizace) nebo na internetu, musí být orazítkovaná naší ZO.

Žádost vyplníme a navrhneme několik názvů, které by se nám líbily. To je důležité, protože název musí být jedinečný, nesmí existovat žádná jiná chovatelská stanice stejného jména.
Názvy budou schvalovány postupně, jak jsme je napsali (když neprojde první, projde druhý, když ne ani ten, projde třetí, atd.)
Tento název bude tvořit příjmení všech našich koťátek.

Pošleme ji spolu s potvrzením o zaplacení nutného poplatku na adresu Plemenné knihy (Plemenná kniha koček, Maškova 3, 182 53 Praha 8, tel: 284 683 440), ta jej přepošle na mezinárodní registraci FIFe.

A čekáme na schválení. Celý proces schvalování a registrace trvá kolem třech měsíců.

Potom nám přijde dopis s potvrzením, že nám byl registrován chráněný název chovatelské stanice u mezinárodního registru FIFe.

A můžeme shánět kocoura (vlastně můžeme, už když máme o stanici nějakou dobu zažádáno)



Hledáme ženicha


Musíme vybírat pečlivě, podle rodokmenu, aby nedocházelo k příbuzenskému krytí. To se u bezpapírových koček nikdy neuhlídá a koťátka můžou mít degenerativní vady.
Z kontrolovaného chovu jsou vylučovány kočky, které by mohli být nositelem nějaké degenerace nebo nemoci.
A zároveň máme jistou, že jde opravdu o čistokrevné plemeno a ne o křížence.

napadnici.JPG, 162kB

U kocoura vyžadujeme testy na colorpoint ,to znamená, že v sobě nemá přítomny siamské geny. Dříve se ruské modré kočky musely, kvůli zachování plemena, přišlechťovat siamskými kočkami. Zlepšila se jim tak barva očí, ale změnila se i stavba těla a tvar hlavy a hlavně ztratily typické povahové rysy.
Ještě dnes některé kočičky mají genetickou vlohu pro odznaky. FIFe však uznává jedinou barvu a to modrou.
Barabell tento gen nemá.
Ale rozhodně bych Ruské modré kočky s odznaky neodsuzovala. Je to daň za udržení plemena. A jsou opravdu nádherné. Patří jim však samostatný chov.

Potom jsou ještě u kocoura i kočky nutné testy na:
FIV - syndrom získané ztráty imunity „kočičí AIDS“
FIP - kočičí peritonitis (infekční zánět pobřišnice)
FeLV - kočičí leukóza (leukémie)

Ze dvou pro nás možných kocourků jsme se rozhodli pro IC Kazana Blue Glance



Jak je to s těmi tituly


Barynčin ženich je Interchampion.

Pokusím se zjednodušeně popsat, jak je to s těmi tituly:

kokarda.JPG, 162kB

Jestliže na národní nebo mezinárodní výstavě v otevřené třídě 9 (to je pro kočky, starší 10 měsíců, bez jakéhokoliv titulu) kocour nebo kočka získá ocenění V1 a k tomu certifikát CAC, což je takové čekatelství na šampiona, když tento certifikát získá třikrát od třech různých posuzovatelů na třech výstavách je možné navštívit jednu výstavu po oba dva dny, v případě, že na nás připadne stejný posuzovatel, lze požádat jiného ke svědectví) zažádá se na Plemenné knize o titul Champion (CH).

A odteď už zvířátko soutěží ve třídě šampionů (třída 7) a zase… Musí získat (odteď pouze na mezinárodních výstavách) třikrát certifikát „čekatelství na interšampiona“ tentokrát je to zkratka CACIB, jednou z toho tento certifikát musí získat v zahraničí a zažádá na plemenné knize o titul Interchampion(IC)

A soutěží se ve třídě Interšampionů (mezinárodních šampionů)- třída 5, tady se musí získat „čekatelství na Grand Interšampiona“ CAGCIB šestkrát ve třech různých zemích od třech různých posuzovatelů. A máme doma Grand Interchamiona (GIC)

Ve třídě 3 (pro Grand Interšampiony) musí kočka získat 9 certifikátů CACE (čekatelství na titul Evropský šampion) ve třech různých zemích od třech různých posuzovatelů a titul Evropský Champion (EC) je v kapse.

Ostatní třídy jsou pro kastráty, pravidla jsou stejná, jen se soutěží o titul Premior, Interpremior, atd.


My ale hledáme chovného kocoura…



U kocoura


Když najdeme vhodného kocoura pro naši princeznu, počkáme, až sama bude chtít (až se začne mrouskat), to poznáme snadno… kočička se stane nesnesitelnou… chodí, mňouká, nastavuje se… potom jedeme my za ním (kočka se vozí ke kocourovi)
Nejlepší šance na otěhotnění je třetí den říje, když se kočička takzvaně "rozšlape"

Můžeme před odjezdem podat kapičky vitaminu E, zvýšíme pravděpodobnost otěhotnění a taky působí blahodárně proti stresu (z neznámého)

Vezmeme ji s sebou oblíbené žrádlo, nic víc není třeba, pravděpodobně přenocuje v pelíšku u kocoura :-)

Tam pobude tři dny.

Od majitele kocourka dostaneme částečně vyplněný krycí list (informace o kocourovi), musí být orazítkovaný jeho ZO, my doplníme razítko naší ZO, informace o kočce a později, až se narodí koťátka, i informace o nich.
Krycí list je důležitý kvůli průkazu původu koťát.

A nezbývá než čekat. Buď nám kočička bude tloustnout, nebo se znovu mrouskat. Přibírat začne kolem pátého týdne.



Těhotenství a porod


Kočka bývá březí 63 až 65 dní. Je mazlivější, více žere, je dobré pořídit ji nějaké granule pro těhotné, ty můžeme podávat i během kojení. Ke konci těhotenství lze cítit pohyby koťátek.

tehule1.JPG, 162kB

Těsně před porodem začne být kočička nervóznější a zalézá si do různých úkrytů – hledá si místo porodu. Barabell si nakonec našla místo u nás pod dekou. Tak jsme ji dali k nám na gauč porodní pelech (je dobré vystlat ho čistými hadry, protože by se při porodu znečistil) a po celou dobu jsme byli u ní. Opravdu naši přítomnost vyžadovala, stačilo se na chvíli vzdálit a hned nás volala a chtěla jít za námi.

Začátek porodu poznáme tak, že odejde hlenová zátka (kočička se začne vylizovat), samotný porod by měl začít do šesti hodin potom. Kočička má stahy (stahuje se jí břicho) nejdříve s delšími pauzami, potom se intervaly mezi nimi zkracují, až konečně zahlédneme v lepším případě hlavičku, v horším zadní nožičky koťátka.

tehule2.JPG, 162kB

U nás šlo první koťátko pozadu, je to horší v tom, že je porod delší a koťátko by se mohlo udusit, protože jakmile je v porodních cestách, nedýchá. To jsme nevěděli, Barynka ho rodila hodinu, se vším si ale poradila bravurně, koťátko olizovala, aby podpořila dýchání, a už jsme uslyšeli mňoukání prvorozené… Améby.
Za koťátkem jde placenta, tu kočička sežere, doplňuje si tím živiny a sílu po porodu.
Pupeční šňůru kočka překouše.
Barabell porod zvládala v klidu, ale jsou i kočičky, které naříkají a dělají kotrmelce.

Druhé koťátko šlo hlavičkou napřed, uviděli jsme hlavičku a ani jsme se nenadáli a bylo venku… druhorozený Armagnac.

Ráno, osm hodin po porodu druhého koťátka, jsme si všimli, že má Barabell v bříšku ještě jedno, kontrakce žádné, je to prý neobvyklé, ale rentgen a ultrazvuk prokázali, že jsme se nemýlili, opravdu tam ještě jedno bylo, živé. Byli jsme posláni domů s tím, že pokud do večera neporodí, udělají naší Barabell císařský řez.
Byli jsme vyděšení, teď už víme, že se to stává, nic tak neobvyklého to není, kočička může porodit koťátko až 24 hodin po porodu předchozího. Pokud se chová normálně a žere, nic se neděje, koťátko jen čeká na svůj čas.

cerstve kote.JPG, 162kB

Večer začaly kontrakce, koťátko šlo opět pozadu, teď jsme se už poučení veterinářem snažili Baryšce pomoci, při každé kontrakci koťátko povytáhnout, aby bylo v porodních cestách co nejkratší dobu. Barynka bohužel při naší pomoci přestala spolupracovat, kontrakce slábly a koťátko uvízlo za hlavičku. Když se nám ho konečně povedlo vytáhnout, bylo pozdě…
Koťátko nejevilo známky života, Barynka nejevila zájem o koťátko. Ještě jsme ho zkoušeli masírovat plenou (napodobovat olizování kočky), někdy se ještě opravdu oživí. Nám už se to bohužel nepodařilo.

Ač jsme byli teoreticky připraveni, měli jsme nachystány nůžky pro případné přestřižení pupeční šňůry, čistou plenu, tragédii jsme přesto nedokázali zabránit.
Zastávám názor, že kočičce se má při porodu pomáhat minimálně, jen opravdu ve vážných případech (to porod koncem pánevním není, rodí se tak značná část koťat)
Že kočka porod zvládne sama.
Že příroda si sama vše zařídí nejlépe.

Další porody už proběhly pouze v Barynčině režii a dopadly dobře. Samostatně je popisuji v povídání o koťátkách z jednotlivých vrhů.

Povídání o koťátkách z vrhu A

Povídání o koťátkách z vrhu B

Povídání o koťátkách z vrhu C

Povídání o koťátkách z vrhu D

Povídání o koťátkách z vrhu E



Péče o koťata


V prvním měsíci… Je to na mamince

2.JPG, 162kB

Koťátka se rodí slepá a bezbranná. I tady platí, že příroda se postará.
Maminka vše zvládne sama. Myje je, kojí, vyprazdňuje.
My musíme zajistit hlavně zvýšený přísun živin pro kočku (speciální granule pro těhotné a kojící kočky nebo granule pro koťata, vitamínovou pastu, na přilepšenou maso a rybu)

Asi ve dvou týdnech se jim začínají otevírat očička.
Jediné, s čím je dobré pomoci, je omývání oček borovou vodou, když jsou zhnisaná.
Kočka jim to stejně olíže, ale tím mnohem víc přispěje k léčení.

Kolem třetího týdne zkoušejí první krůčky a za chvíli přijdou první průzkumy mimo pelíšek.

Ve druhém měsíci… Spousta učení

Od jednoho měsíce už by se měla pomalu přikrmovat.
My jsme to poznali tak, že kotě samo od sebe začalo olizovat kelímek od jogurtu.
Nabídli jsme jim masovou konzervu se zeleninou pro koťátka. Později i vařené maso se zeleninou, včetně vývaru, nebo rybu.
Myslím, že mléko navíc není potřeba, kočička je stále kojí.
Zprvu přikrmuje málo, postupně přidáváme častější a větší dávky.
Naše koťátka dostávala maso ráno a večer a po celý den měla k dispozici granule a samozřejmě vodu.

17.JPG, 162kB

Zhruba ve stejnou dobu, jako začneme přikrmovat, učíme i na kočičí toaletu.
Není třeba velkého zaučování, koťátka brzy pochopí sama, když je postavíme do bedýnky s kočkolitem, co mají dělat.
Když nepochopí, je nutné vždy, když ho načapeme, že se chystá vykonat potřebu jinam, chytit ho a posadit do bedýnky.

Minimálně dvakrát v rozmezí čtrnácti dnů musíme koťátka preventivně odčervit.
Alespoň jedno odčervení musí absolvovat před očkováním.
Když jim jsou dva měsíce, čeká je první vakcína povinného očkování, druhá následuje ve dvanácti týdnech.
U veterináře nám vystaví očkovací průkazy, podle kterého se bude řídit další očkování.

Ve třetím měsíci… Spousta papírování

Kolem druhého měsíce začínáme intenzivně inzerovat, abychom koťátkům našli nové páníčky.

48.JPG, 162kB

Do dvou měsíců je nutné poslat vyplněný krycí list (musí být orazítkovaný ZO jak naší, tak i kocoura) na Plemennou knihu koček, aby nám vystavili rodokmeny koťátek.
Jména jednoho vrhu musí začínat na stejné písmeno, další vrhy začínají následujícím písmenem v abecedě, příjmení tvoří název chovatelské stanice…
Takže naše první koťátka nesou jméno Améba Jeryje a Armagnac Jeryje, zvaní Aminka/Amiška a Armín/Armík)

Připravíme si smlouvy prodeje.
Měly by obsahovat mimo obvyklých náležitostí o prodeji (prodávající, kupující, předmět smlouvy, cena) i naše právo kotě odebrat v případě špatného zacházení a předkupní právo (tzn. kdyby nový majitel chtěl kočičku prodat, musí ji prvně nabídnout nám)
Jde o to, aby naše kočičky neskončily ve špatných rukách nebo v útulku.
V případě, že kočičku prodáváme na mazlíka, dává se do smlouvy dodatek, jímž se chovatel zavazuje, že kočičku či kocourka nechá vykastrovat.
Opakované nenaplněné říje totiž škodí kočičímu zdraví.

Koťátka od maminky odcházejí přibližně ve třinácti týdnech věku.
Že je jejich čas odejít je zřejmé.
Kočička na své děti syčí a posílá je do samostatného života.
A to je řada na nového páníčka…



Pár rad pro začínající chovatele


Protože jedno naše koťátko přijde k úplně začínajícímu chovateli, je skoro mou povinností napsat, co taková kočička potřebuje k životu.

Kočka s námi žije, jako člen rodiny.
V úplně běžné domácnosti nesmí chybět základní věci jako:

Krmení – Pokud kočku krmíme kvalitními granulemi, je v nich obsaženo vše, co potřebuje.
Musí mít stále k dispozici vodu.
Budeme potřebovat mističky na žrádlo. Rozhodně nedoporučuji dvojité misky, nikdy není potřeba umýt obě najednou, granule vydrží v misce delší dobu než zbytek masa nebo kapsičky. Při kombinaci s vodou granule padají do vody, tu je pak nutno složitě vylít.
Takže potřebujeme misky na vodu, na granule (ty jsou trvale plné) a jednu „na přilepšenou“.
Naše Barabell miluje vařenou rybu, konzervu tuňáka nebo makrely ve vlastní šťávě. Občas jí dáme nějakou tu kočičí konzervu nebo kapsičku.
Dále kočky mají rády vařené (bez soli) kuřecí a hovězí maso nebo přemražené syrové hovězí maso. Baryšce chutnají i masové vývary se zeleninou po našem synovi :-)
Ač je kočka masožravec, potřebuje si občas žvýknout trávy pro lepší trávení. Sejí se do květináče s hlínou semínka trávy označené jako "tráva pro kočky", vypadá jako jarní osení. Ale po krátké době vadne. Já seji spíš pšenici, ta vydrží svěží delší dobu a Barynka ji má ráda. Také se doporučuje Šáchor (papyrus), je to pokojová květina, kterou prý kočky milují.
Při návštěvě zahrady si Baryška nejvíc pochutnává na obyčejném Pýru a také na okrasné trávě (nejedovaté samozřejmě)

Kočičí WC (dobré je zastřešené, kočkolit nelítá kolem),
stelivo (já mám nejraději nehrudkující, kdy se vlhkost ukládá vespod, vybírám jen hovínka a jednou za čas vyměním komplet celý záchod).
lopatka (nejlépe děrovaná, která proseje kočkolit od hovínka)

Škrabadlo je opravdu nutností, pokud nechceme mít rozdrápaná křesla a jiný nábytek.
Naučit kočku na škrabadlo je běh na dlouhou trať. Vždy, když bude drásat nebo se chystat drásat něco co nemá, pokáráme ji a položíme packy na povolené škrabadlo.

Všeobecně, když chceme kotě něco odnaučit (lézt na stůl), je osvědčené ho chytit při nekalé činnosti, jemně s ním zatřást, jako to dělá kočka svým koťatům, a ukázat, jak to má být.
Mezi další metody patří malý proud vody stříkací pistolkou nebo lehce přilétnuvší polštář na kočku páchající něco co nesmí.
Protože, když na ní budeme křičet a napomínat ji, brzy přijde na to, že zákaz se týká jen doby naší přítomnosti.

Pelíšek – není třeba žádný speciální, jde jen o to, aby kočka měla stálé místo, kam se může uchýlit. Může to být i polštář nebo složená deka, nejlépe na vyvýšeném místě.

Zdraví
Odčervení: Kočka, která se pohybuje venku, se má odčervovat 4x ročně, u čistě domácí postačí 2x ročně. Dávkování je podle váhy kočky.
Můžeme zvolit buď pastu, kterou vytlačíme ze stříkačky kočce rovnou do tlamy, nebo prášky, ale to už je trošku složitější, kočka se nenechá tak snadno.
Říká se, narvat prášek co nejdál do tlamičky, ale nám se osvědčilo po mnoha pokusech (obalit prášek do šunky, apod.) a následném vyplivnutí, pomazat ho vitamínovou pastou, kterou Baryška miluje, to ho potom slupne ani neví jak.
Očkování: My dáváme očkovat povinnou základní vakcínou (panleukopenie, calici virová a herpes virová infekce)
Vzteklinu nám veterinář nedopručil, v ČR se už prý několik let nevyskytuje a zejména u domácích koček je takové očkování zbytečnou zátěží pro organismus.
První vakcinace probíhá asi v 9 týdnech věku a přeočkování potom ve dvanácti týdnech. Další přeočkování každý rok.
Blechy: Pokud kočku pouštíme také ven, blechám se nevyhneme. Zkoušeli jsme kapičku za krk i obojek proti blechám, ale nic není úplně stoprocentní. Po aplikaci kapičky nám dělala přemety, jak jí to pálilo. Od jara do podzimu má tedy Barynka obojek a jednou za čas preventivně odblešíme. Na odblešení se mi jeví nejlepší pudr proti blechám, je účinný a snad i šetrný, spreje se kočka zbytečně bojí a některé jsou pro kočky dokonce nebezpečné.

Bezpečnost - Zvláště koťata jsou neopatrná ve svém počínání. Nemají ještě takovou stabilitu, jsou divoká při svých hrách a často padají. Například do vany s vodou, která kočky fascinuje.
Zvědavost je také láká vlézt do různých skulinek a otvorů, proto musíme dávat pozor při zapínání pračky či myčky, ať nevypereme i kočičku. Takovou očistu by nepřežila!



Ruská modrá kočka a jiní tvorové


Kočka a návštěvy

Ač se píše, že ruské modré kočky jsou spíše plaché a prozíravé k cizím lidem, u naší Barabell to tak úplně neplatí.
Když je ve svém prostředí a přijde návštěva, není schovaná v koutku, jak by se očekávalo, ale prvně si návštěvu náležitě očichá, neohroženě se po nich prochází a nechá se milostivě pohladit. Potom zaujme výhodnou pozici a pozoruje.
Některá návštěva ji nechává zcela chladnou.
Jsou ale i takové návštěvy, které ji prostě nesednou, to potom prská už u vchodu a jde se schovat.
V cizím prostředí je to úplně jiné, ať už u babičky nebo na výstavách, Baryša má z lidí strach, syčí, prská a je nevrlá, ale kdo by nebyl… :-)

Kočka a dítě

deti.JPG, 162kB

Máme malého syna, tak mohu z vlastní zkušenosti říct, že strach není ani z jedné strany.
Když jsme si ho přivezli z porodnice, Barynka přišla a čmuchala, co že to máme. Dodržovala pravidlo, že do postýlky k miminku nesmí. Nikdy si nedovolila nějakou agresi.
Ani když začal lézt a kočička ho velice zajímala, moc rád se k ní tulí. Barabell se trpělivě nechá tahat za kožíšek a když už je toho na ní moc, plácne ho tlapkou bez drápků. Když už ji opravdu hodně zlobí, jemně ho kousne do ruky a uteče… stejně tak trestala svá koťata, když jí lezla na nervy.
Co ovšem nesnáší a dovádí ji i k agresivitě, jsou hlučící a ječící děti, obzvlášť ty, které ji schválně provokují! To si potom zaleze do bezpečí a při pokusu o kontakt syčí, prská a seká.
Je proto nutné, aby měla místo, kde ji nikdo nebude rušit a kde najde svůj klid, kdykoliv bude potřeba.

Kočka a jiná kočka

S tím zkušenosti nemám. Baryna se jeví jako samotářka.V nedohledné budoucnosti plánuji pořízení ještě jedné kočičky, ale mám obavy, jak ji Barabell přijme. Na návštěvě u babičky moc přátelská k cizí kočce nebyla, ale tady mohlo hrát roli cizí prostředí.
Zprávy o naší Amébě, která přišla do rodiny s jinou kočičkou, mám takové, že si na sebe s novou společnicí chvíli zvykaly, syčeli, ale za krátkou dobu už se o sebe třely a dováděly.
Od jiných páníčků mám informace o tom, že se naše koťátka v klidu spřátelila s jejich domácí kočkou i se psem.
Takže ruská modrá kočka se s jinou kočkou snese.

 
počítadlo.abz.cz